Osobní rozvoj

Občas se mě lidé, klienti, mé okolí ptá, proč člověk jako já, který má možnost vidět do budoucnosti za pomocí výkladu karet, tak často zdůrazňuje přítomnost.

Protože pouze to, co uděláme v přítomnosti, bude formovat další vývoj. My se nemůžeme obávat dalších kroků. Samozřejmě i výklad z karet dopomůže k tomu výsledku, ale my jsme dotahovači reálných skutků. Každý sám za sebe.

Kdykoli můžete, podívejte se do svého nitra a snažte se zjistit, zda nevědomě nevytváříte konflikt mezi vnějším a vnitřním světem, mezi vnějšími okolnostmi přítomného okamžiku – to jest mezi tím, kde jste, s kým jste a co děláte – a svými myšlenkami a pocity.

Přírodu potřebujeme proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů.
Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou, jak být tam, kde je život: tady a teď.

V životě je mnoho věcí, které jsou pro vás důležité, ale jen jediná je důležitá absolutně. Je pro vás důležité, zda jste v očích světa úspěšní nebo neúspěšní.

Podpůrný systém pro odkládání činností tvoří tři neurotické výroky. „Doufám, že to nějak vyjde.“ „Kdyby tak bylo všechno jinak!“ „Snad to bude v pořádku.“ To jsou zamilované věty všech váhavců.

Život v přítomnosti, uchopení chvíle, která je „právě teď“, představuje základ efektivního  života. Když o tom budete přemýšlet, zjistíte, že vlastně ani nikdy jindy žít nemůžete.

Úzkost je v naší kultuře všeobecně rozšířená. Skoro každý tráví obrovskou spoustu svých přítomných okamžiků tím, že si dělá starosti s budoucností. Naprosto zbytečně. Ani sebevětší úzkost nic nezlepší.

Ve skutečnosti vám spíše zabrání, abyste se efektivně vyrovnali s přítomností. Navíc nemá úzkost nic společného s láskou, která je vztahem, v němž má každá ze zúčastněných osob právo být tím, čím chce být, aniž by na ni druhá osoba kladla nějaké podmínky.

Možná trávíte příliš mnoho svých přítomných okamžiků snahou získat uznání a souhlas druhých nebo tím, že se trápíte projevy nesouhlasu a nelibosti, s nimiž jste se setkali.

Když uvažujete o tom, jaké máte možnosti při volbě štěstí, považujte slovo zablokování za souhrnné označení všech negativních emocí ve svém životě. Můžete se domnívat, že občas stojí za to pociťovat zlost, nepřátelství, plachost nebo jiné podobné emoce, a nebudete se jich chtít zbavit. Měřítkem by pro vás mělo být, zda jste takovým pocitem nějak blokováni.

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě. Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, který je hlubší než jméno a forma.