Jdi na obsah Jdi na menu

Zlost na druhé

10. 4. 2018

Jste vznětliví? Možná považujete zlost za běžnou součást svého života, ale uvědomujete si, že neslouží žádnému pragmatickému účelu? Možná jste svou vznětlivost omlouvali slovy jako „Je to jen lidské“ nebo „Když ji nedám najevo, nahromadí se ve mně a dostanu vředy“.
Zlost však může patřit k těm součástem vaší osobnosti, které se vám nelíbí, a snad ani není třeba připomínat, že nejen vám.

 

Zlost není Jenom lidská“. Nemusíte ji mít a neslouží žádnému účelu, který by měl cokoli společného s vaším štěstím a osobní realizací. Je to blud, jakási psychologická chřipka, která vás oslabuje stejně jako tělesná nemoc.
Definujme si nejprve, co to vlastně zlost je. V této kapitole bude toto slovo označovat blokující reakci, k níž dojde tehdy, nejsou-li splněny nějaké naše požadavky. Má podobu zuřivosti, nepřátelství, napadení někoho nebo třeba i dotčeného mlčení. Není to jen obyčejné znechucení nebo podráždění. I v tomto případě je klíčovým pojmem zablokování.
Zlost nás blokuje a obvykle je výsledkem přání, aby byl svět a lidé na něm jiní. Zlost je nejen volba, ale i zvyk. Je to naučená reakce na zklamání, při níž se chováte způsobem, který se vám nelíbí. Silná zlost je vlastně určitým druhem šílenství. Šílení jste, jakmile neovládáte své chování. Když se tedy zlobíte a přestáváte se ovládat, zmocnilo se vás
dočasně šílenství.


Zlost nemá žádné psychologické výhody. V té podobě, jak ji definujeme, zlost člověka pouze oslabuje. Po fyziologické stránce může vyvolávat zvýšený krevní tlak, vředy, vyrážky, bušení srdce, nespavost, vyčerpání a dokonce i srdeční choroby. Z psychologického pohledu zlost rozbíjí milostné vztahy, brání v komunikaci, vede k pocitům viny a depresím a vůbec vám všemožně překáží. Možná jste skeptičtí, protože vás vždycky učili, že dát své zlosti průchod je zdravější než ji v sobě dusit. Ano, vyjádření zlosti je skutečně zdravější než ji potlačovat.

 

Ale existuje ještě zdravější možnost — necítit zlost vůbec. V takovém případě nebudete stát před dilematem, zda ji máte dát najevo, nebo potlačit.
Určitě si svou zlost vybijte nějakým nedestruktivním způsobem — pokud ji opravdu chcete mít. Ale začněte o sobě uvažovat jako o někom, kdo se může v případě frustrace naučit myslet nově a nahradit blokující zlost uspokojivějšími emocemi. Mrzutost, podráždění a pocit zklamání budete zřejmě cítit i nadále, protože svět nikdy nebude takový, jaký byste ho chtěli
mít. Ovšem zlosti, té bolestivé emotivní reakci na překážky, se můžete zbavit. Možná zlost obhajujete tím, že vám pomáhá prosadit svou. Podívejme se na to podrobněji.
Pokud myslíte to, že zvýšení hlasu nebo zlostný pohled zabrání vašemu dvouletému dítěti, aby si hrálo na ulici, kde by se mu mohlo něco stát, je zvýšení hlasu vynikající strategie. Zlostí se stává jen tehdy, vyvede-li vás z rovnováhy, když zrudnete ve tváři a zrychlí se vám tep, když začnete mlátit věcmi a na libovolnou dobu se zablokujete.

Kdykoli volíte zlost jako reakci na chování někoho jiného, zbavujete ho tím práva být tím, čím chce.

 

Možná patříte k opačnému táboru, tedy k těm, co v sobě nosí hodně zlosti, ale nikdy neměli odvahu dát ji najevo. Potlačujete ji a nikdy neřeknete ani slovo, připravujete půdu pro bolestivé vředy a prožíváte své přítomné okamžiky plni neklidu. To však neznamená, že byste byli opakem jedince, který vybuchuje zlostí.


Vaším prvním krokem je naučit se dávat najevo svou zlost prostřednictvím nového, odvážného chování. Můžete se naučit nedovolit cizímu chování a názorům, aby vás vyváděly z míry. Budete-li mít o sobě vysoké mínění a odmítnete-li snahu
ostatních vás ovládat, nebudete se zraňovat zlostí.