Jdi na obsah Jdi na menu

Čas jít dál

11. 8. 2019

Všichni ti říkají, abys ho už nechala jít, abys ho pustila z hlavy, abys zapomněla. Hodila to celé za hlavu.

Ale sama moc dobře víš, že to prostě nejde. Nelze jen tak někoho vymazat. Někoho, kdo pro tebe tolik znamenal. Někoho, ke komu toho tolik cítíš. Skoro jako kdyby byl svým způsobem stále součástí tvého nitra. A to tě moc bolí, protože víš, že už ti nestojí po boku.

 

Nelze z okamžiku na okamžik vymazat něco nebo někoho, co pro tebe tolik znamenalo.

 

Co však udělat lze, je to přijmout a velmi pomalu a trpělivě si začít tvořit novou budoucnost. Krok za krokem.

 

Tehdy, když si uvědomíš, že tě nevyléčí stále jen stát na místě a prodírat se vzpomínkami, společnými fotkami, dárečky, které jsi od něj dostala, věcmi, které ti ho připomínají, hudbou, kterou s ním máš spojenou, ale přesto se na sebe nezlobíš, že to děláš.

Tehdy, když si uvědomíš, že ta bolest prostě jen tak neodejde, ale že to neznamená, že jsi taky úplně bezmocná. Možná tě to bude ještě nějaký čas trápit, ale už teď můžeš začít budovat nový život.

 

Můžeš plakat, můžeš se občas uzavřít do samoty a být jen se svými pocity. Nemusíš se nutit do toho, aby tě to vše náhle pustilo. Nemusíš se tvářit, že je všechno v pořádku. Přesto… Už dnes, už teď se můžeš zamyslet nad tím, co budeš dělat dál.

 

Kdy jindy se zamyslet nad tím, jaký život si chceš vytvořit, než tehdy, kdy máš pocit, že už není co víc ztratit? Právě v takovém okamžiku se nejsnadněji vykročí z bezpečí. Právě tehdy můžeš udělat něco nevídaného. Splnit si velký sen nebo zkusit něco, k čemu ses dříve neodhodlala.

 

Přijmi svoji bolest a netlač na sebe.
Nebuď na sebe zbytečně přísná.
Věz ovšem, že máš svůj život ve svých rukou.