Jdi na obsah Jdi na menu

Uznání druhých

7. 4. 2018

Možná trávíte příliš mnoho svých přítomných okamžiků snahou získat uznání a souhlas druhých nebo tím, že se trápíte projevy nesouhlasu a nelibosti, s nimiž jste se setkali. Jestliže se vám uznání stalo potřebou, pak stojíte před velkým kolem. Můžete začít už tím, že pochopíte, že honba za uznáním je spíše touha než potřeba. Všichni máme rádi potlesk, gratulace a chválu. Je milé, když nám někdo takhle pohladí ego. Kdo by se toho chtěl zříkat?
To také přirozeně není nutné. Uznání samo o sobě nijak nezdravé není a obdiv je dokonce nesmírně příjemný. Honba za uznáním se stává bludem pouze tehdy, změní-li se místo přání v potřebu.

 

Pokud chcete získat uznání, prostě vás těší podpora ze strany druhých. Jestliže ho však potřebujete, můžete se zhroutit, když se vám ho nedostane. Právě tady vstupují na scénu sebedestruktivní síly. Stejně tak, jakmile se vám uznání stane potřebou, přenecháváte hodný kus sebe té „cizí osobě“, jejíž uznání musíte mít. Jestliže s vámi dotyční nesouhlasí,
zablokujete se (třeba i lehce). V takovém případě jste se rozhodli nést svou vlastní hodnotu na trh, aby ji každý proklepával a ohmatával podle libosti. Cítíte se dobře jedině tehdy, když se druzí milostivě uvolí vás trošku pochválit.
Potřebovat souhlas někoho druhého je dost zlé, ovšem potřebovat souhlas všech úplně ke všemu je hotová katastrofa. Pokud takovou potřebu cítíte, čeká vás v životě spousta trápení a zklamání. Navíc o sobě získáte mínění jako o bezvýrazném člověku bez vlastní osobnosti, následkem čehož sebou začnete opovrhovat.


Potřeby uznání se prostě musíte zbavit! To je bez diskuse. Pokud máte kdy dojít naplnění, musíte ji ze svého života vyloučit. Taková potřeba je z psychologického hlediska slepou uličkou, která pro vás neznamená vůbec žádný přínos.
Není možné žít, aniž se na každém kroku setkáte s nesouhlasem druhých. Tak už to mezi  lidmi chodí — je to daň, kterou platíme za to, že jsme naživu, něco, čemu se nemůžeme vyhnout.
Jestliže se uznání stane potřebou, je prakticky nemožné dovědět se pravdu. Pokud potřebujete chválu a vysíláte k ostatním odpovídající signály, nikdo s vámi nemůže jednat na rovinu. Ani vy nemůžete s jistotou prohlásit, co si v daném okamžiku myslíte nebo co cítíte. Vaše já je obětováno ve prospěch názorů a libůstek druhých.

 

Snášet výtky je obtížné a mnohem snadnější je chovat se tak, abyste si zajistili souhlas druhých. Jestliže se však vydáte touto snadnější cestou, dáváte najevo, že to, co si o vás myslí jiní, považujete za důležitější než vaše vlastní názory. Je to nebezpečná past, které se v naší společnosti můžeme vyhnout jen stěží.