Jdi na obsah Jdi na menu

Příroda a my

26. 4. 2018

Přírodu potřebujeme proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů.
Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou, jak být tam, kde je život: tady a teď.

 

Kdykoli soustředíte svou pozornost na něco přírodního, na něco, co vzniklo bez lidské pomoci, opouštíte vězení pojmového myšlení a v jistém smyslu vstupujete do sféry Bytí, ve které existuje všechno přirozené. Soustředíte-li svou pozornost například na kámen, neznamená to, že byste o kameni přemýšleli, znamená to, že jej prostě vnímáte a udržujete ve svém vědomí. Tehdy se na vás přenáší něco z jeho esence. Vnímáte, jak je kámen nehybný a klidný, a klid naplňuje vaše nitro. Uvědomíte si, jak hluboce kámen spočívá v Bytí – jak dokonale je v souladu s tím, čím je a kde je. Pokud si to uvědomíte, vstoupíte do prostoru hlubokého klidu ve svém nitru.
Když jdete do přírody, vyjádřete svou úctu k této sféře tím, že se plně soustředíte. Buďte klidní. Naslouchejte. Dívejte se kolem sebe.

 

Všimněte si, jak je každé zvíře a každá rostlina sama sebou. Na rozdíl od člověka nejsou zvířata ani rostliny rozpolcené na dvě části. Nemají o sobě žádné představy a nemusejí tyto představy chránit ani posilovat. Jelen je sám sebou. Narcis je sám sebou. Všechno v přírodě je totožné nejen samo se sebou, ale také s totalitou přírody. Nic v přírodě se neodděluje od celku, nic si nedělá nárok na nezávislou existenci: tady jsem „já“ a tam je zbytek vesmíru.


Pozorování přírody vás může osvobodit od vašeho „já“, které vám způsobuje problémy.
Poslouchejte zvuky přírody – šustění listů ve větru, šumění deště, bzukot hmyzu, zpěv ptáků za úsvitu. Naslouchejte celou svou bytostí. Pod hladinou zvuků je něco většího: posvátnost, jíž nelze pochopit myšlením.
Své tělo jste nestvořili sami a také nejste schopni řídit jeho funkce. Tělo ovládá inteligence, která je větší než lidská mysl. Stejná inteligence udržuje při životě všechno v přírodě. Této inteligenci jste nejblíže, když si uvědomujete své vnitřní energetické pole – pokud vnímáte život ve svém těle.
Hravost a radost psa, jeho bezpodmínečná láska a ochota oslavovat život v každém okamžiku ostře kontrastují s vnitřním
stavem pána – který je stále sklíčený a nervózní, ponořený v myšlenkách a nepřítomný v jediném okamžiku, jenž existuje – tady a teď. Nabízí se otázka, jak pes dokáže zůstat tak zdravý a veselý, když žije s takovým pánem.
Jestliže si uvědomujete přírodu jen prostřednictvím myšlení, nemůžete vnímat její bytí. Vidíte jen její formu a uniká vám její
vnitřní život – ono posvátné tajemství. Myšlení redukuje přírodu na něco, co lze použít jen za účelem hromadění zisků nebo poznání.
Starý prales se stává stavebním materiálem, pták předmětem zkoumání a hora zdrojem minerálů.
Když jdete do přírody, nechejte své myšlenky doma. Budete-li k přírodě takhle přistupovat, odpoví vám a zúčastní se evoluce lidského a planetárního vědomí.
Všimněte si, jak je květina přítomná, jak plně se oddává životu.
Už jste si někdy opravdu dobře prohlédli květinu, kterou máte doma v pokoji? Dovolili jste tomu známému a přesto tajemnému stvoření, jemuž říkáte květina, aby vám odhalilo svá tajemství?
Všimli jste si, jak je květina klidná? Jak je obklopená polem ticha?
Jakmile si uvědomíte ticho a klid, které z ní vyzařují, květina se stane vaším učitelem. Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí. Strom je sám sebou. Vyzařuje z něj nesmírná důstojnost, nevinnost a posvátnost. Chcete-li to vidět, musíte se zbavit svého návyku všechno klasifikovat. Jakmile to uděláte, ucítíte onu nepopsatelnou dimenzi přírody, již nelze pochopit myšlením ani vnímat smysly. Tato harmonická a posvátná dimenze, která prostupuje přírodou, je obsažena i ve vašem nitru.
Vzduch, který vdechujete, je příroda, je to vlastní proces dýchání. Vnímejte svůj dech a uvědomte si, že to nejste vy, kdo dýchá. To dýchá příroda. Kdybyste si měli pamatovat, jak máte dýchat, brzy byste umřeli, a kdybyste se snažili nedýchat, příroda by zvítězila.

S přírodou se spojíte nejintimněji tak, že se soustředíte na svůj dech. To je velmi léčivé a posilující cvičení, které vám usnadní přechod z pojmového světa myšlení do vnitřního světa nepodmíněného vědomí.
Přírodu potřebujete jako učitelku, která vám pomůže spojit se s Bytím. Tento vztah však není jednostranný, neboť příroda zase potřebuje vás.
Od přírody nejste odděleni. Všichni jsme součástí jednoho Života projevujícího se v nesčetných formách, jež jsou vzájemně propojené. Když si uvědomíte posvátnost, krásu, důstojnost a neuvěřitelný klid, v němž existuje například květina, něčím ji obohatíte.


Prostřednictvím vašeho vědomí poznává příroda sama sebe. Skrze vás poznává svou krásu a posvátnost!
Celá příroda spočívá v objetí nesmírného tichého prostoru. V jeho objetí jste i vy. Jedině pokud v sobě máte hluboký klid, můžete vstoupit do sféry ticha, kde přebývají kameny, rostliny a zvířata. Jedině když se utiší vaše hlučná mysl, můžete se spojit s přírodou a překonat pocit odloučenosti způsobený přílišným přemýšlením.
Myšlení je jedno z evolučních stadií života. Příroda existuje v nevinném tichu, jež předchází vzniku myšlení. Strom, květina, pták a kámen si neuvědomují svou krásu a posvátnost. Jestliže se člověk uklidní, může překročit hranice myšlení. V tichu, které je za hranicí myšlení, existuje dimenze čistého vědomí.
Příroda vás může dovést do sféry ticha. To je dar, jejž vám příroda nabízí. Spojíte-li se s ní ve sféře ticha, naplní se vaším
vědomím. To je váš dar přírodě.