Jdi na obsah Jdi na menu

Potřeba cizího souhlasu

15. 8. 2018

Zkuste se na chvíli zasnít. Představte si, že byste opravdu chtěli dosáhnout něčího uznání a že by bylo možné ho získat. Dále předpokládejme, že by šlo o zdravý cíl. A teď si rozmysleme, jaký by byl nejlepší a nejrychlejší způsob, jak toho dosáhnout? Než odpovíte, vzpomeňte si na toho člověka, který ve vašem životě získává nejvíce uznání. Jak se chová? Co na něm každého přitahuje? Nejspíš máte na mysli někoho, kdo je přímý a otevřený, není závislý na názorech druhých a žije plným životem. Na sháňku po cizím souhlasu zřejmě nemá vůbec čas. Pravděpodobně jde o člověka, který všechno říká bez obalu, bez ohledu na možné následky. Možná jsou pro něj takt a diplomacie méně důležité než upřímnost. Není to člověk, který by druhým ubližoval; spíše nemá čas na obezličky, které jsou nutné, když chcete mluvit šetrně a dávat si pozor, abyste neranili něčí city.

 

Není to ironické? Lidé, kteří v životě dosahují největšího uznání, ho nikdy přímo nevyhledávají, netouží po něm a nestarají se jenom, jak ho dosáhnout.

 

Jestliže tedy chcete získat uznání, zní ironicky, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je netoužit po něm, nehnat se za ním a nevyžadovat ho od každého, koho potkáte. Když se budete spoléhat sami na sebe a radit se jen s pozitivním obrazem sebe sama, dostane se vám mnohem většího uznání.
Pochopitelně, že nikdy nebudou úplně všichni souhlasit se vším, co děláte, ale pokud budete sami sebe považovat za hodnotné, nepropadnete depresi, když se snad setkáte s odporem.
Na odmítnutí se budete dívat jako na přirozený důsledek toho, že žijete na planetě, kde každý člověk vnímá věci kolem sebe jinak.

 

NĚKOLIK KONKRÉTNÍCH STRATEGIÍ,
JAK SE ZBAVIT POTŘEBY CIZÍHO SOUHLASU

 

Abyste mohli svou potřebu souhlasu okolí omezit, musíte dobře pochopit všechny neurotické výhody, které vám z takového chování plynou. Kromě toho, že v případě cizího nesouhlasu budete myslet pozitivně (což je vůbec nejúčinnější strategie), mohou vám při vymaňování se z područí potřeby uznání pomoci i následující věci.

 

*  Na cizí nesouhlas reagujte nově větami, které začínají slovem TY nebo VY. Všimnete si třeba, že váš otec s vámi nesouhlasí a dokonce se začíná zlobit. Místo, abyste změnili postoj nebo se začali bránit, odpovězte takto: „Zlobíš se a myslíš si, že bych si něco takového neměl myslet.“ Tak alespoň nezapomenete na to, že nesouhlas je jeho věc, ne vaše. Tuto strategii „druhé osoby“ můžete používat kdykoli a při troše cviku s ní dosahovat udivujících výsledků. Budete muset bojovat s pokušením začínat slovem „ já“, čímž byste se dostali do defenzívy a mohli byste změnit svůj názor jen proto, abyste dosáhli souhlasu.

 

* Pokud si myslíte, že se s vámi někdo snaží manipulovat tím, že vám odpírá svůj souhlas, řekněte to nahlas. Místo abyste začali obracet ve snaze zalíbit se, povězte pěkně hlasitě: „Jindy bych v tuhle chvíle změnil svůj názor, abych se vám zalíbil, jenžejá skutečně věřím tomu, co říkám, a co si o tom myslíte vy, je vaše věc.“ Nebo: „Tak se mi zdá, že byste rád, abych odvolal to, co jsem právě řekl.“ Takto si udržíte kontakt mezi tím, co si myslíte, a vaším chováním.

 


* Můžete někomu poděkovat, že vám poskytl informace, které vám pomohou v růstu, i když šlo o něco, co vám bylo proti srsti. Takovým poděkováním skoncujete s jakoukoli potřebou souhlasu. Váš manžel třeba řekne, že jste nervózní a ustrašená a že se mu to nelíbí. Místo abyste se mu snažila zalíbit, prostě mu poděkujte, že se o tom zmínil.
Potřeba jeho uznání je pryč.

 


*  Můžete aktivně vyhledávat nesouhlas a cvičit se v tom, aby vás nevyváděl z míry. Vyberte si někoho, kdo s vámi pravděpodobně nebude souhlasit, a v klidu obhajujte svůj názor. Zlepšíte svou schopnost nerozčilit se a nebudete muset své postoje měnit.
Budete si říkat, že s jejich odmítnutím počítáte, že je naprosto v pořádku, aby byli takoví, jací jsou, a že to s vámi samými nemá vůbec nic společného. Tím, že budete nesouhlas vyhledávat, a ne se mu vyhýbat, si vybudujete potřebný arzenál chování pro takové případy.

 


* Můžete zpřetrhat vazbu mezi tím, co si myslí, říkají a dělají druzí, a vaším sebevědomím. Když narazíte na odmítavou reakci, řekněte si třeba: „Tohle je její věc. Můžu čekat, že bude takhle reagovat. Se mnou to nemá nic společného.''Tímto
způsobem se vám podaří vymýtit pocit ublížení, k němuž dochází, když si spojíte pocity
někoho jiného se svými vlastními.

 


* Až se setkáte s nesouhlasem, položte si následující otázku: Kdyby se mnou souhlasili, byl bych na tom lépe? Odpověď je samozřejmě záporná. Cokoli si druzí myslí, nemůže mít na vás žádný vliv, pokud to sami nedovolíte. Navíc často zjistíte, že vás důležití lidé, jako třeba váš šéf nebo milovaná osoba, mají radši, když s nimi dokážete beze
strachu nesouhlasit.

 


* Smiřte se s prostým faktem, že spousta lidí vás nikdy nepochopí a že na tom není nic špatného. Stejně tak vy nepochopíte spoustu lidí, kteří jsou vám třeba blízcí. Není to vaše povinnost. Je naprosto v pořádku, že jsou jiní než vy a že se můžete shodnout jedině na tom, že se neshodnete. 

 


* Můžete odmítnout se s někým dohadovat nebo ho přesvědčovat o správnosti toho, co tvrdíte, a prostě tomu věřit.

 


* Snažte se zbavit těch nekonečných omluv, které kolem sebe chrlíte, i když ve skutečnosti vůbec nelitujete toho, co jste řekli. Všechny omluvy jsou žádosti o odpuštění, v nichž má potřeba cizího souhlasu podobu: „Vím, že by se vám nelíbilo,
kdybych skutečně myslel vážně to, co jsem právě udělal, tak mi prosím potvrďte, že mě pořád ještě máte rádi.“ Omlouvat se je ztráta času. Pokud potřebujete, aby vám někdo odpustil, než se budete moci cítit lépe, svěřujete mu vládu nad svými city.
I když se můžete rozhodnout, že se už nebudete určitým způsobem nikdy chovat, a chápete, že nějaké vaše chování bylo nevhodné, omlouvání seje nemoc, která umožňuje ostatním rozhodovat o tom, jak se budete cítit.

 

 


To jsou všechno první kroky na cestě k vykořenění potřeby souhlasu druhých z vašeho života.
I když se nebudete snažit všechno uznání paušálně odmítnout, míříte k tomu, aby vás ani v nejmenším neblokovalo, jestliže se vám nedostane očekávané pochvaly. Potlesk je každému příjemný a uznání druhých jistě potěší. Vaší snahou je jen zbavit se bolesti v případě, že se kýžené ovace nedostaví. Stejně jako někdo, kdo drží dietu, nezkoumá své odhodlání shodit kila po opulentním obědě, ani kuřák, který chce přestat kouřit, neuvažuje o síle své vůle poté, co odložil cigaretu, ani vy nemůžete své rozhodnutí vyzkoušet, dokud se nesetkáte s nesouhlasem. Můžete třeba donekonečna přísahat, že se s odmítnutím
dokážete vyrovnat a že od nikoho nečekáte chválu, ale dokud se do takové situace nedostanete, nemůžete vědět, jak je to doopravdy. Pokud se vám podaří toto odstranit z vašeho života, bude vám zbytek připadat snadný, protože k potřebě cizího
souhlasu jste byli vychováváni od narození. Chce to hodně cviku, ale za tu námahu to stojí.

Odolnost vůči zoufalství v případě nesouhlasu je branou k životu plnému sladké svobody
v každém okamžiku.