Jdi na obsah Jdi na menu

Lidské myšlenky

24. 9. 2018

Většina lidí je po celý život uvězněna ve svých myšlenkách. Tito lidé nikdy nepřekročí hranice svého malého osobního já, které je ovlivněno minulostí.
Každý člověk má v sobě rozměr vědomí, jenž je mnohem hlubší než myšlení. Tento rozměr je skutečnou esencí toho, čím jste.
Můžete tomu říkat přítomnost, vědomá pozornost nebo nepodmíněné vědomí. Nalezení tohoto rozměru vás osvobodí od utrpení, které způsobujete sobě i ostatním lidem, když dovolíte, svému malému já, aby řídilo váš život. Láska, radost, tvůrčí rozlet a vnitřní klid mohou vstoupit do vašeho života jedině skrze tento nepodmíněný rozměr vědomí.

 

Začnete-li si uvědomovat, že myšlenky ve vaší hlavě jsou pouhé myšlenky, dokážete-li vnímat své emoční a duševní procesy, znamená to, že ve vašem nitru vzniká rozměr, v němž se rodí všechny myšlenky a pocity – onen vnitřní prostor mimo čas, v němž se vyvíjí váš život.
Proud myšlenek má ohromnou sílu, která vás snadno táhne s sebou. Každá myšlenka předstírá, že je strašně důležitá a každá se snaží zaujmout veškerou vaši pozornost.
Doporučuji vám nové duchovní cvičení: neberte své myšlenky vážně.

 

Lidé se velmi snadno uzavírají do svých myšlenkových vězení. V touze poznávat, chápat a ovládat považuje lidská mysl své
vlastní názory za realitu. „Takhle to je,“ říká. Musíte přesahovat své myšlení, abyste si uvědomili, že všechny vaše interpretace života jsou jen názory. Jsou to jen myšlenky. Realita je však sjednocený celek, v němž je všechno vzájemně spojené a nic neexistuje samo o sobě. Myšlení tříští realitu na kousky.
Vaše mysl je velmi užitečný a účinný nástroj, ale jakmile vás začne ovládat, jakmile zapomenete, že je jen jedním z aspektů vašeho vědomí, stává se velice omezující.
Moudrost není produktem myšlení. Hluboké poznání, které je moudrostí, vzniká, pokud někomu nebo něčemu věnujete plnou pozornost. Pozornost je prvotní inteligence, vědomí samo. Pozornost překonává hranice vytvořené pojmovým myšlením a díky tomu si uvědomujete, že nic neexistuje samo o sobě. Pozornost spojuje vnímajícího s vnímaným v jednotném poli vědomí. Je léčitelem odloučenosti. Kdykoli jste pohrouženi v myšlenkách, vyhýbáte se realitě.
Nechcete být tam, kde jste. Tady, teď.

 

Dogmata – náboženská, politická, vědecká – vznikají z mylného názoru, že myšlení může obsáhnout realitu či pravdu. Dogmata jsou kolektivním pojmovým vězením. Je podivné, že lidé své vězeňské cely milují, protože jim dávají pocit bezpečí a falešný pocit vědění.
Nic nezpůsobuje lidstvu větší utrpení než dogmata. Je sice pravda, že každé dogma se dříve či později zhroutí, neboť realita
nakonec odhalí jeho nepravdivost; nicméně pokud si neuvědomíte jeho klamnou povahu, staré dogma bude nahrazeno dogmaty novými.
V čem spočívá tento základní klam? Ve vašem ztotožňování se s myšlením.
Duchovní probuzení je probuzení ze snů myšlení. Sféra vědomí je mnohem rozsáhlejší, než myšlení dokáže pochopit. Jakmile přestanete věřit všemu, co si myslíte, překročíte hranice myšlení a uvědomíte si, že nejste tím, kdo myslí.
Mysl věří, že nemá nikdy ničeho dost, a proto chce stále víc.
Jestliže se ztotožňujete se svou myslí, snadno se začnete nudit. Nuda je známkou toho, že vaše mysl touží po nových podnětech, po nové potravě, neboť její hlad není nasycen.
Když se nudíte, můžete uspokojit mysl tím, že si otevřete nějaký časopis, někomu zatelefonujete, zapnete si televizi či počítač, jdete na nákup nebo – a to není tak výjimečné – předáte duševní pocit nedostatku svému tělu a dočasně je uspokojíte tím, že se najíte.
Nebo se můžete i nadále nudit a sledovat, jak se cítíte. Jakmile si uvědomíte pocit nudy a roztěkanosti, vaše nitro se naplní klidem. S postupným rozšiřováním vnitřního klidu začne pocit nudy a roztěkanosti ustupovat. Takže i nuda vám může ukázat, čím jste čím nejste.

 

Uvědomíte si, že nejste tím „znuděným člověkem“. Nuda je pouze přechodným pohybem energie ve vašem nitru. A nejste ani
smutným, rozzlobeným či ustrašeným člověkem. Nuda, hněv, smutek a strach nejsou „vaše“, nejsou osobní. Jsou to jen přechodné stavy mysli. Prostě přicházejí a odcházejí.
Vy nejste ničím z toho, co přichází a odchází. „Nudím se“. Kdo si to uvědomuje? „Mám strach, jsem smutný a rozzlobený.“ Kdo si to uvědomuje?
Vy jste vědomím, nikoli duševním stavem, jejž si uvědomujete.