Jdi na obsah Jdi na menu

Karma

21. 4. 2018

Každá činnost ve vesmíru je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti. Vzniká nepřetržitý řetěz příčin a důsledků, jejichž realizace představuje život vesmíru. Odtud pochází význam Karmy jako zákona příčinnosti.

 

Karma představuje souhrn veškeré činnosti člověka. Vše, co člověk znamená nyní a co bude znamenat v budoucnu, je důsledek jeho činnosti v minulosti. Proto konkrétní lidský život není izolovaný, zakončený, ale je výsledkem předcházejících životů a zároveň je zárodkem budoucích životů v řetězu posloupných inkarnací, ze kterých se skládá nepřetržité bytí každé lidské duše.

 

V životě nedochází k náhlým změnám ani k náhodám. Vše má svoji příčinu. Každá naše myšlenka, každý cit a každý skutek vychází z minulosti a má vliv na budoucnost. Dokud je tato minulost a budoucnost pro nás neznámá, díváme se na život jako na hádanku, netušíc, že jsme ho vytvořili sami. V tomto případě jako by projevy našeho života před námi náhodně
vyvstávaly z propasti neznáma.


Tkaninu lidského osudu si člověk vytváří sám – z nesčetných nitek, splétajících se do pro nás nepostižitelně složitých vzorů. Některá nitka zmizí z dosahu našeho vědomí, ale to neznamená, že se přetrhla. Jenom sklouzla dolů. Nečekaně se objevila jiná nitka a je to ta samá nit, která prošla po neviditelné části tkaniny a znovu se objevila na pro nás viditelném
povrchu. Jelikož se díváme pouze na ústřižek látky a pouze z jedné její strany, není naše vědomí schopno rozpoznat složité vzory na tkanině jako celku.

Příčinou toho je naše neznalost zákonů duchovního světa – naprosto stejná neznalost, jakou pozorujeme u divocha, pokud jde o jevy materiálního světa. Vypuštěnou raketu, výstřel z pušky považuje divoch za zázrak, protože nezná zákony, které se staly příčinou těchto jevů. Aby je přestal považovat za zázrak, musí znát zákony přírody. Poznat tyto zákony je možné
pouze proto, že jsou neměnné.

Přesně takové zákony platí i v pro nás neviditelném duchovním světě. Dokud je nepoznáme, budeme stát před projevy našeho života jako divoch před tajemnými silami přírody, budeme žasnout, obviňovat svůj osud, bezmocně se rozhořčovat. Protože nechápeme, odkud se berou projevy našeho života, nazýváme je „osudem“, „náhodou“, „zázrakem“. Avšak tato
slova tak jako tak nic nevysvětlují. Teprve tehdy, až člověk pozná, že naprosto stejné, neměnné zákony, které platí ve fyzické přírodě, řídí i události jeho života, teprve, až se přesvědčí, že tyto zákony je možno zkoumat a jejich působení usměrňovat svou vůlí, teprve tehdy skončí jeho bezmocnost a on se skutečně stane pánem svého osudu.


Je však skutečně možné přenést stejnou jistotu o neměnnosti přírodních zákonů, jistotu
o jejich bezvýhradné spolehlivosti, i do oblasti našeho duševního a mravního života?


Stará moudrost tvrdí, že to možné je. Otevírá před námi vnitřní laboratoř lidského bytí a ukazuje nám, že každý člověk neustále tvoří svůj osud ve třech rovinách života: duchovní, duševní a fyzické. Ukazuje nám, že všechny síly a schopnosti člověka nejsou ničím jiným, než výsledkem jeho předcházejícího konání a zároveň příčinou jeho budoucího osudu. Stará
moudrost dále tvrdí, že síly člověka mají vliv nejen na něho samotného, ale i na okolní prostředí, přičemž neustále proměňují jak jeho samého, tak i prostředí. Tyto síly, vycházející ze svého centra – člověka, se rozbíhají na všechny strany a člověk je zodpovědný za vše, co vzniká v dosahu jeho vlivu.

Člověk staví svůj dům sám a může do něho vnést „spoušť“. A v jeho moci je dům od základů přestavět, udělat ho překrásným. Když člověk přemýšlí, cítí a o něco usiluje, jako by pracoval s měkkou a plastickou hlínou, kterou mne a formuje podle vlastního uvážení. Avšak tato hlína je měkká pouze v jeho rukou. Zformovaná rychle ztvrdne. Proto je řečeno: „Pohleďte! Hlína v ohni tvrdne a stává se železem, ale formu jí dal samotný hrnčíř. Člověče, včera jsi byl pánem, nyní se tvým pánem stal osud.“


Abychom mohli prověřit celou pravdu tohoto rčení, porovnáme nejprve dva obrazy: člověka, který s obavami žije ze dne na den v područí svých rozmarů a vášní, a klidného mudrce, který přesně ví, kam jde a proč. Srovnáme-li tyto dva obrazy, pochopíme, v jakých otrockých okovech se nachází první a jak úplná může být svoboda druhého člověka, který si uvědomuje svou sílu.
Pestré vzory, které vytvářejí tkaninu lidské Karmy dnem i nocí, proplétající se nitky mnoha různorodých existencí, jsou tak složité, že studium Karmy je nejobtížnější ze všech věd.
Člověk nejen vytváří svůj rozum, svůj charakter, své vztahy k ostatním lidem, ale jeho osobní Karma je součástí nejrůznějších skupin (rodiny, národa, rasy) a svými nitkami se vplétá do celkové tkaniny hromadné Karmy každé z těchto skupin.


Abychom si ujasnili alespoň nejobecnější pojmy o lidské Karmě, je nezbytné vydělit z tohoto složitého souboru tři kategorie sil, které utvářejí lidský osud:


1. MYŠLENÍ ČLOVĚKA. Tato síla utváří lidský charakter. Člověk sám bude takový, jaké jsou jeho myšlenky.
2. TOUHY A VŮLE ČLOVĚKA. Touhy a vůle, které jsou dvěma póly jedné a téže síly, spojují člověka s předmětem jeho touhy a obrací jej tam, kde může být jeho touha uspokojena.
3. SKUTKY ČLOVĚKA. Přináší-li skutky člověka druhým živým bytostem uspokojení a štěstí, odpovědí stejným uspokojením a štěstím jemu samému. Jestliže přináší ostatním utrpení, přinesou stejné utrpení i jemu, ne menší, ne větší.

Pochopí-li člověk zcela tyto tři části, ze kterých vzniká zákon Karmy a naučí-li se své znalosti používat, stane se tvůrcem vlastní budoucnosti, pánem vlastního osudu, bude schopen vytvářet vlastní osud podle svých znalostí a své vůle.